Z kronik obce Hořiněves


Hořiněves (název obce)

Tato obec nesla v minulých stoletích názvy Hořeňoves, Hoříněves, Hořeněves, Hořiňouves.

Obyvatelstvo obce či okolí užívalo ponejvíce starodávného názvu Hořeňoves. Na velkém zvonu zdejšího kostela pocházejícího z roku 1595 je uvedeno Hořenioves a ve spisu ,,Dějiny konfiskací“ se užívá názvu Hořeněves. Přihlížíme-li k obdobně tvořeným názvům Hněvčeves, Černěves, Myštěves – zdá se nejsprávnější název Hořeněves. Úředně však se zavedlo pojmenování Hořiněves.

Co však říká pověst: Dva bratři mající mezi sebou různé rozepře, velmi se rozhněvali (Hněvčeves). Poté co přišli na místa kde dnes Hořeněves stojí, poučoval onen, jemuž se křivda stala velké ,,hoře“ a když došli v místa, kde dnešní Smiřice nad Labem stojí, smířili se. Na památku nazvali místo, kde se rozhněvali Hněvčevsí, tj. místo hněvu, druhé pak Hořenovsí, tj. vesnicí hoře a žalu, třetí pak místo smíření, tj. Smiřicemi.

 
Kroniky celkově
O KRONICE A KRONIKÁŘÍCH
Neplach 1312 – 1371
Prvním kronikářem z Hořiněvsi byl Neplach opat opatovického kláštera. Narodil se 23.2.1312 ve staré dřevěné tvrzi v Hořiněvsi. Asi kolem roku 1360 sepsal kroniku, která s kritickou předmluvou byla vydána roku 1882 od ,,Fontes retům bohemiearum“. Kronika Neplachova je málo spolehlivá pro chronologické nesprávnosti.
Farní kronika (1764 – 1799)
Psaná ku konci 18.století farářem Zelenkou, nepoví nám skoro nic o životě obce a omezuje se pouze na církevní události. Jsou zde ale podrobně sepsány válečné události z roku 1866.
Školní kronika
Má větší cenu, protože kronikář Pohl, zachycuje dobře školní poměry a dává trochu nahlédnout do života obce
Pamětní kniha založená roku 1922
První kronikář řídící učitel Karel Wolf, který kronikářský záznam až po stranu 55 zpracoval tehdejší student Karel Prostředník, jej do Pamětní knihy zapsal.
Karel Wolf, který od roku 1888 až do roku 1923 byl správcem školy v Hořiněvsi, byl na tehdejší dobu pokrokový učitel, v duchu rakouské výchovy. Byl činným, jednatelem Severočeské jednoty, Komitétu pro postavení Hankova pomníku. Roku 1923 odešel do výslužby do České Skalice.
Roku 1932 je kronikářem František Papáček a členem letopisecké komisi. Vojtěch Všetečka, který dodával Papáčkovi celý materiál. Tím způsobem byli doplněny všechny chybějící záznamy. František Papáček byl svědomitý kronikář a získal 1938 Pochvalné uznání na kronikářském kurzu v Hradci Králové. Papáček vedl kroniku do roku 1936 až do roku 1938 zvolen kronikářem obce Vojtěch Všetečka. Všetečka sháněl po úřadech a půdách listinný materiál o historii Hořiněvse.
Pamětní kniha obce Hořiněves 1940-1945
Úředním nařízením založena dne 31.prosince 1940 pamětní kniha obce Hořiněves, do které jsou zaznamenány události od 1.ledna 1940 do konce roku 1944.
Záznamy v této válečné kronice, která podléhala úřední kontrole, jsou pravdivé, chybí pochopitelně údaje o sabotážích, podzemní činnosti našich občanů za doby okupace a úvodní část každého roku 1940-1944 musela být napsána podle úředních zpráv a pokud to nutnost dob vyžadovala, mají úvodníky ve – Válečné kronice někde nádech loajality.
Aby budoucímu byl zachován nezkreslený obraz historických let 1939 až 1945 byl do této kroniky zapsán děj úplný, doplněný a úvodní části dle historické pravdy opravený. Pro posouzení doby germanovského útlaku, se ponechala ,,Pamětní kniha obce Hořiněvse za léta 1940, 1941, 1943 a rok 1944 v původním znění.
Původní kronika měla být odeslána do archivu ve Dvoře Králové. Kronikář Vojtěch Všetečka neuposlechl rozkazu německých činitelů a uschoval ji u sebe doma až do konce války 1945.
Soukromá Všetečkova kronika byla odeslána do archivu země české byla psaná do roku 1931. Aby mohla být považována za Obecní pamětní knihu z roku 1922 byla opatřena starým obecním razítkem a podpisem bývalého starosty.
Události za léta 1932-1939 zapsány z této obecní kroniky a sice bývalá část bývalým ředitelem Papáčkem a část stávajícím kronikářem. 16.11.1940 byla zaslána do okresního úřadu ve Dvoře Králové, který ji dal do archivu země České.
Tato druhá kronika obce, má skoro větší hodnotu svým časovým uspořádáním a úplným popsáním historie obce.
Válečná Pamětní kniha obce Hořiněves – úředním nařízením založena dne 31.12.1940 Pamětní kniha obce Hořiněvse do které zaznamenány události od 1.1. 1940 do konce roku 1944.
Kronika obce Hořiněves II.
Od roku 1950 do roku 1961 a vedl ji Vojtěch Všetečka.
Pamětní kniha obce Hořiněves III. založena roku 1965
Zaznamenány události učitelem Janem Pondělíčkem od roku 1962 až do roku 1982.
Pamětní kniha obce Hořiněves IV.
Kronikářkou je Irena Rybářová, jenž sepisuje události od roku 1985 až do roku 1994.
Historie obce Hořiněves
Sepsaná a zpracovaná Vojtěchem Všetečkou roku 1932.
 
 
SPOLKY a ORGANIZACE V OBCI
Ochotnický divadelní spolek Hanka
Od roku 1882 působí divadelní spolek Hanka. Měl řadu úspěšných organizátorů a bohatou činnost. Po II.světové válce počet nacvičených her klesal. Na pohostinské vystoupení byly zvány různé divadelní soubory. Poslední divadlo v přírodě v krásné scenerii Bažantnici a hájovny byla Polská krev sehraná ochotníky z Jaroměře roku 1955. Sešlo se zde 2 500 lidí
Lidová Knihovna
Založena 1900 „Lidová knihovna“ pro Hořiněves. První příspěvek složila ochotnická jednotka Hanka, odbor sleduje vlastní svůj účel a zaměřoval se na vzdělání lidu pořádány veřejných přednášek.
Hasičský sbor
Založen již v roce 1883, kdy starostou obce byl Josef Řehák. Hasičský sbor byl založen za přispění obce a vzájemně pojišťovací společnosti ve Spy (nyní v Albrechticích). Od společnosti pojišťovací byla spolku propůjčena čtyřkolová stříkačka vozní a r.1884 došla sboru plná výzbroj od firmy J.Smekal v Praze.Prvním velitelem byl zvolen Jan Pražák, rolník.
TJ Sokol
1910 založena Tělocvičná jednotka „Sokol“ v Hořiněvsi. Sokolové pořádali veřejná tělovýchovná představení a účastnili se sokolských sletů a spartakiád.
Hospodářská jednota
Vznikla 1910 k podporování zemědělských podniků, cílem pěstování a šíření osvěty
pořádání časových přednášek.
Četnická stanice
Četnictvo zavedeno v Rakousku císařským nařízením 28.7.1849, a v Hořiněvsi zřízena 1.ledna 1892 v obecním domku (č.p.72)
Od ledna 1908 přesídlena do (č.p.20) a 1.prosince 1927 umístěna v nově vybudovaném obecním domě. Do 11.11.1918 v Němčině a po nástupu českého úřadování též zabaveny veškeré tajné spisy. Četnictvo asistovalo při návštěvě bývalé velkovýroby pozdějšího Rakouského císaře Karla Františka Josefa, který se 7.11. 1910 a 21.1 1911 zúčasnil honu v lese Bažantnici.
Kampelička
Peněžní a úvěrový ústav, založen v roce 1900, umístěna v čísle 68. Nová budova postavena roku 1939. (Nyní slouží jako pošta a pobočka poštovní spořitelny)
 
Budovy v obci
Farní úřad
Farní úřad tu stával již v r.1384 a od roku 1425 měl vlastního správce (faráře). Po zboření kostela husity tvořila Hořiněves filiálku farního kostela v Žiželevsi. Současný chrám byl postaven v roce 1707 Ferdinandem Leopoldem Šporkem, měl zámeckého kaplana a teprve po vysvěcení fary 1728 správce. Fara byla bohužel demolována roku 1985.
Kostel
Založený roku 1384 Neplachem, avšak 1425 byl Husity zničen a zbořen. Ferdinand Leopold hrabě Špork roku 1707 jej znovu vystavěl. Upravený za Šporků roku 1718 na barokní. Kolem kostela byl původně hřbitov, který občané přestali používat a roku 1836 založili nový.
V roce 1922 (při bouři) byla sražena vrchní část věže farního chrámu páně sv. Prokopa a hozena na střechu kostela, prorazila chrámový strop a pak spadla na východ starého hřbitova. O dva rok později znovuzřízení kostela a opraveny i kostelní věže a též hodin, které dostaly nové číselníky.
Zámek
V roce 1661 nastupuje na sídlo František Ferdinand Gallas. Zřejmě již v témže roce začíná přestavba sídla na barokní zámek, která souvisí s vytvořením nového panství hořiněveského ze statků roku 1661 Františkem Ferdinandem zděděných. Nově vzniklý zámek se stává centrem velkého feudálního celku čítajícího 21 a později až 26 vesnic.
Na zámku se 23.března 1669 narodil budoucí neapolký místokrál Jan Václav Gallas. Roku 1674 od Františka Ferdinanda koupil celé panství i s Hořiněvsí za 206 tisíc rýnských zlatých hrabě Jan Špork, který v letech 1674 až 1676 provedl novou přestavbu zámku, během níž tento získal již plně barokní podobu. Od této přestavby tvořil sídlo dvoupatrový palác se třemi třípatrovými věžemi – dvěma na jižní a jednou na severní straně, byl také zbudován pivovar. Jan Špork zemřel v roce 1679. Panství později patřilo synu Jana Šporka Ferdinandu Leopoldu Šporkovi, který se jej ujal v roce 1684 a zemřel roku 1711. Panství zdědil nejstarší syn Ferdinanda Leopolda Jan František Antonín Špork. Posledním Šporkem na Hořiněvsi byl od r.1738 do roku 1790 jeho syn Jan Karel. Podle některých tvrzení dochází v první polovině 18.století ještě k další stavební úpravě, která snad pocházela z okruhu Santiniho.
Jan Karel proslul jako velký utiskovatel poddaných. Selské povstání proběhlo proto v roce 1775 velmi razantně. Povstalci zámek těžce poškodili. Následkem škod muselo být sneseno ještě v roce 1775 celé druhé patro a jižní věže postihlo rovněž podobné snížení o patro. Severní věž byla zcela zbourána. Na severní straně vznikl nový štít zakončující obytnou budovu. Těmito nucenými úpravami získal zámek nynější vzhled.
Roku 1790 prodal Jan Karel krátce před svou smrtí panství se sídlem císaři Josefu II., který potřeboval scelit pozemky mezi novými pevnostmi Hradec Králové a Josefov.
V souvislosti se stavbou hradecké pevnosti (Bastionovou pevnost) zde v letech 1778 až 1792 sídlil krajský úřad. 1834-1900 část zámku propůjčena k účelům školním.
Jako majetek panský zůstala Hořiněves do roku 1863, kdy ji získal známý velkoprůmyslník baron Johan Liebig z Liberce. Ten poskytl za války roku 1866 zámek pro lazretse 40 muži rakouské armády.
Roku 1881 přechází Hořiněves do Císařského rodinného fondu habsburského a zůstává v něm do roku 1918, kdy je zámek zestátněn. Při tehdejších úpravách (1932) byl nalezen ve věži spis z roku 1776 v němž jsou napsány tehdejší jména zastupitelů a v roce 1924 byl zpět uložen do věže.
Podle tehdejších pamětníků (z.r. 1932) se v zámeckých sklepích pozůstatky mučidel z doby roboty
V dobách totalitního režimu sloužil zámek ke své újmě Státnímu statku Smiřice. V této době památka chátrá a dochází k její devastaci. Využívá se jako ubytovna, kanceláře, sklady atd.
Po revoluci v r.1989 byl zámek určen k náhradní restituci, restituentem byl prodán panu Bedřichu Šoulovi a paní Haně Šoulové. Zámek částečně zrekonstruovali. Bohužel nyní opět nemovitost chátrá a čeká na svého zachránce.
Zámek tvoři jednak jednopatrová obdélná sídelní část s členitou fasádou, dvěma nárožními dvoupatrovými věžemi na jihu a rizalitem umístěným na západní straně a jednak rozsáhlá přiléhající hospodářská část, která s obytným palácem vytváří rozsáhlý dvůr. Šporkova orlice a lev na vrcholu věže jsou ukazatele vanoucího větru.
Hankův dům
Hankovi rodiče jej koupily v roce 1760. Provozovali v něm hostinskou a řeznickou živnost a k tomuto účelu je uzpůsobeno i vnitřní uspořádání obytných provozních prostor.  Po pravé straně je velká jizba (původní šenkovna) a přístěnek. Uprostřed průchozí síň, z níž se vyděluje řeznický krámek se sklopenou okenicí, sloužící jako prodejní pult a vzadu navazuje zděná klenutá kuchyň s původním otevřeným komínem nad ohništěm. Na levé polovině domu jsou dvě komory. Údajně se Hanka narodil v přední obytné komoře. Z původního prostoru vstupuje do průčelí roubená světnička, podepřená v přízemí vyřezávanými dřevěnými sloupky a vytváří tak charakteristickou podsíň před vstupem do domu. Zadní trakt navazující kolmo na kuchyň sloužil původně jako stáj a chlév, je pozdějšího původu. Dříve se takové prostory vyskytovaly častěji, ale dnes je Hankův dům jediným dokladem této účelové dispozice.Vedle budovy pomník z pískovce s postavou s nadživotní velikostí Václava Hanky.
Jelikož Hankův dům během dvaceti let chátral byla roku 1967 provedena demolice stávajícího hospodářského přístavku v severní části objektu – bývalá obytná část pro čeleď, taktéž provedena demolice opěrné zdi a části shnilých trámů. Také v severní části objektu bývalý pokojíček nyní určen pro knihovnu MNV. Provedeny úpravy stávající klenby v kuchyňce. Provedena demontáž celé stávající střešní konstrukce, včetně sundané střešní krytiny. Provedeno zajištění jižní obvodové stěny. Provedena (v.r. 1969) elektrická instalace po celém objektu. Uskutečnila se třetí oslava ku příležitosti opravení Hankova rodného domu a zároveň byl zapsán do seznamu památníků v rodných domcích význačných rodáků Východočeského kraje.
Sušárna na čekanku
Stavba sušárny začala dne 23.4.1906, a nesla název ,, Rolnické družstvo pro zpracování zemědělských plodin pro Hoříněves a okolí, zapsané společenstvo s ručením neobmezeným“
Sušená čekanka se prodávala firmě Franck v Rakousku i v Pardubiccích do západních států (Francie, Itálie, Švýcarsko, Belgie, Německo i do spojených států amerických. Asi 80% čekanky šlo na vývoz. Za první světové války byli problémy s pracovními silami, protože zkušení sušiči byli na vojně. V únoru 1945 byl objekt sušárny zabrán německou armádou, která tu byla do revolučních dní, jež začali dnem 5.května 1945. Ze sušáren na Jaroměřsku nejdříve zanikla soukromá sušárna ve Smiřicích a socializací venkova postupně zanikala činnost ostatních sušáren. Nejdéle v provozu byla sušárna v Hořiněvsi, kam byla z daleka čekanka svážena. V posledních jejich letech se kromě čekanky sušily brambory, cukrovka, švestky, šípek i jiné plodiny.
Dne 6.9.1952 byla sušárna znárodněna a byla zřízena podnikem ,,Kávoviny n.p. Pardubice“. Později zrušeny a převzala ji ,,Vitana, národní podnik – závod 03 Pardubice“. Dne 30.12.1964 sušárna shořela.
Škola
Škola (privátní) stávala od 17.září 1717 – 1727 v soukromém domě č.14 (vedle kostela a fary), který v tomto roce hrabě Špork upravil pro účely školní.Tento domek byl zbořen roku 1985.
Současná budova - Obecná škola postavena roku 1900 a roku 1900-1901 se v ní poprvé učilo. Po přístavbě hygienického zařízení a úpravě tělocvičny byla zde dána do provozu mateřská škola. V 90tých letech zrekonstruován v budově školy byt pro pedagoga školy.
Mateřské škola
Nová budova mateřské školy byla dokončena roku 1980 na Špuku, byla stavěna v tzv. akci „Z“. Hodnota díla 4 mil.Kč. Mateřská škola byla vystavěna jako 2 třídní s kapacitou 52 dětí. Součástí školy je byt a školní kuchyně.
Kampelička –Pošta
Valná hromada Kampelička rozhodla se dne 16.4.1939 pro stavbu vlastní budovy(dnes čp.96). Předsedou stavebního výboru zvolen Dvořák Jaroslav (čp.16). První poklep učinil Josef Jakoubek, dlouholetý pokladník Kampeličky slovy: „Aby Pan Bůh dal, aby tento dům sloužil k prospěchu obce a všem“ Stavba začala 15.8. dle návrhu Jana Skalického, stavbu prováděla f.František Krušina z Bílé Třemešné. Do zimy byla stavba pod střechou. Původně se měla stavět menší, ale nakonec stavební výbor rozhodl uskutečnit stavbu větší, aby poskytla byt 3 rodinám.
Dnešní budova tzv.Zdravotního střediska
Na jaře roku 1933 bylo započato se stavbou rodinné vilyDr.Artur Peiznacha, stavba reprezentativní budovy byla ukončena t.r. v létě. Majitel Dr.A.Peiznach nastěhoval se do nové vily 1.října 1933. V r.1945 odchází doktor Peiznach do Chomutova.
V 50 letech budova znárodněna, dále provozuje Ústav národního zdraví a po roce 1989 ji kupuje do vlastnictví Obec Hořiněves.
Sokolovna
Tělovýchovné spolky v obci zakoupily v roce 194ž v  Meziměstí dřevěný barák za 18 tis.Kč. Tento převezly do obce se záměrem postavit na cvičišti Sokola u Bažantnice tělocvičnu. Stavba zahájena v prosinci 1947.
 
POČÁTKY
13.století
Zde roku 1238 se poprvé dozvídáme o původu Hořiněvse, majetek měl Zbraslav, číšník krále Václava I., který ho odkázal své manželce Domoslavě.
V roce 1279 porazil v jeho okolí Mutina Vřešťovský oddíly Braniborů, které zde loupily. Kronikář Dalimil se zmínil o Hořiněvsi ve své rýmované kronice, kdy popisuje jednu bitvu proti Němcům a uvádí hrdinného bojovníka pana Mutinu z Hořiněvsi. V té době byl v Hořiněvs
i jen dvůr.
14.století
V roce 1312 se zde narodil kronikář Karla IV. Neplach, opat opatovického kláštera.
1366 - 1386 je zmínka o bratřích Hroch a Pešík z Hořiněvsi, snad příbuzní Neplachovi.
1397 - z dalších majitelů je doložen Martin z Hořiněvsi.
15. Století
Tvrz tu zde stála do poslední třetiny 15.století, patřila pánům Hořeňoveským z Hořeňovsi.
Pozdějšími majiteli byli (r.1413) bratři Pavlík a Prokop, kteří drželi Hořiněves. V roce 1415 pečetili stížený list do Kostnice. Pavlík se v r. 1421 zúčastnil čáslavského sněmu.
1425 - dobyli hořiněveskou tvrz vůdci husitského vojska Jan Bzinka a Prokop Holý. Příčina této vojenské akce není známa, neboť její majitel Prokop z Hořiněvsi byl stoupencem husitství.
16.stoletíByla původní nevelká tvrz pravděpodobně rozšířena a přestavěna.
17.Století
V písemných pramenech se uvádí někdy i zámek. Z této doby pocházejí sklepy pod dnešním zámkem a některé jeho obvodové zdi.
V roce 1612 získal zadluženou Hořiněves Jan Purkart Kordule ze Sloupna. V roce 1623 byla pro účast na protihabsburském odboji v l. 1618-1620 zkonfiskována.
Dále získala statek v r. 1625 Marie Magdalena Trčková, která Hořiněves spojila s panstvím Smiřice.
V roce 1634, po zavraždění Adama Trčky z Lípy byla všechna Trčkova panství zkonfiskována.
V roce 1636 získal zámek Jan Matyáš Gallas z Gallasu, jenž je dostal za zásluhy od Ferdinanda II. Za jeho držby 1645 hořiněveskou tvrz vypálili a vydrancovali Švédové.
V letech 1661 bylo vytvořeno nové rozsáhlé panství, k němuž kromě tvrze, dvora a vsi Hořiněves náleželo ještě 21 později až 26 vsí. Toto panství připadlo Františku Ferdinandu Gallasovi.
V letech 1674 – 1738 panství vlastní rod Šporků.
Kolem roku 1700 měla Hořiněves 57 čísel.
18. Století
Škola (privátní) stávala od 17.září 1717 – 1727 v soukromí domě č.14, který tohoto roku Šporkem upravena pro účely školní.
1775 - se z Hořiněvse podáná zpráva selském povstání. 19.března se 2000 vzbouřenců u Smiřic, kde hledali direktora, který však odjel do Hradce Králové. Špork chtěl povstání na svých vesnicích zabránit, obeslal rychtáře, leč oni mu odpověděli, že přijdou všichni sedláci. 23.března přepadli vzbouřenci zámek a vydrancovali hon a vypálili a vyrabovali pivovar – hrabě prchal na koni do Hradce Králové.
Při selských bouří zámek spojeni podzemní chodbou do pivovaru a z něho do zámečku. Ze zámečku vedla chodba přes bečvárnu k Bažantnici. Při opravách zámku 1925 byli podzemní chodby zazděny.
Když se v roce 1778 stavěla Hradecká pevnost (Bastionovou pevnost) sídlil zde v letech 1778 až 1792 sídlil krajský úřad.
19.století
Odhalení desky Václava Hanky
4.září 1862 se v Hořiněvsi sešlo celé vlastenecké okolí, aby mohlo oslavit památné odhalení pamětní desky Václava Hanky zasazené v průčelí domu číslo 10, tedy jeho rodiště.
Slavnost byla první národní slavností v Čechách, kdy byli projeveny vlastenecké a politické tužby národa českého
Kdo tu byl – František Palacký, Ladislav Pieger, Karel Sladkovský
V té době se vzhlíželo k obci jako k vynikajícímu vlasteneckému nadšení .
Prusko – Rakouská válka (1866)
První náznaky o budoucím boji mezi Pruskem a Rakouskem byly již 13.června, kdy dorazila do Hořiněvse část rakouského vojska, ale hned druhý den odešla, po té ale 24.června zde sídlilo dva a půl tisíce vojáků, kteří se hned příští den ráno okolo páté hodině dali na pochod k Miletínu a Bělohradu. Sotva toto vojsko odešlo byla silnice zaplněna na šest hodin táhnoucím vojenským sborem. Po pěti dnech přicházeli lidé ze všech stran od severu a prchali před Pruskem na Jih. Občané vesnice raději počali ukrývat zásoby do sklepení pod farou. Pozdější den prchají ze zámku úředníci a od severu ustupoval rakouský pluk, jenž odtáhl k jihu, rovněž za ním přišel druhý taktéž třetí, takto se tento stav opakoval čtyřicetkrát dopoledne. Následně valná část zbývajících lidí byla rakouským vojskem přiměna opustit ves, Hořiněves tímto byla obsazena.
Nejkrutější boje nastaly 3.července, potom co se objevila pruská armáda poblíž západní části obce. O půl sedmé ráno se začalo střílet z děl i z pušek. Pruská armáda se sem dostala z Cerekvic a blížila se k lesu Svíbu, kde se rozpoutal zuřivý boj. Střetnutí obou pěchot o Svíb trval do druhé hodiny odpolední. Rakouské dělostřelectvo zatím zaujalo bojovou pozici špryňarovým statkem v Máslojedech, později se stáhlo na rejdiště (dnes tumplace). Poslední nastupoval rakouský prapor, který po porážce ustoupil ke kukleníkům. Druhá část pruského vojska se stahovala na části Žíželeves – nynější Frantov – Lužany směrem k Račicům a Hořiněvsi. Styčným bodem obou částí Prušáků byli památné lípy na Rejdišti. Po porážce Rakušáků ve Svibu obsadilo pruské vojsko Máslojedy a Hořiněves. Když myslivci c.k. 2 praporčího rozkazu se stáhly k hořiněvskému lesu Bažantnici, Prusové se blížili od hřbitova k Hořiněvsi, kde se srazili s hlídkou čtyřicátého praporního pluku, kde několik jich padlo, zbytek se bránilo ve statku Pražáka (č.p.16), vzdát se nechtěli a tak všech dvanáct vojínu bylo postříleno. V týž den druhá část pruské armády korunního prince Bedřicha Viléma (později císař Bedřich III), se brzy po poledni, blížila se směrem k hořiněvským lípám, které se staly styčným bodem obou pruských armád. Rakousko-uhersko bylo tedy poraženo. A prušáci se tu zdrželi až do sjednaného míru.
V zámku a kostele byli umisťováni ranění, z nichž velmi mnoho zemřelo. Zemřelí pochováni v hromadných hrobech za hřbitovní zdí starého hřbitova a na novém hřbitově a i ve společných šachtách panským dvorem. Z naší obce se zúčastnil Josef Wolf, později obecní strážník.
Pátého července se vracejí někteří občané do vsi, mez nimi farář Kozák, jenž cituje ,,Když jsem přicházel k farské zahradě, vraceje se ze Smiřic, právě Prusové, pod zahradou na poli Josefa Pražáka (č.p. 16) kopali jámu pro dvanáct našich vojínů, kteří na tom statku byli zastřeleni“. V kostele stopadesát raněných a fara naprosto plná nemocných, taktéž u Pražáků (č.p. 16) a Rezků (č.p. 2)
Následky po skončené válce přinesli hlavně velké ztráty na životech v naší obci, byla rozšířena cholera též tyfus. Zničena byla polní úroda včetně lesů i luk.
Zámek – lazaretV rozsáhlých místnostech zámeckých, hospodářských budovách panského dvoru a středního prostranství, byl zřízen lazaret a stanová nemocnice na dvoře zámku. Sténání, nářek ozýval se ze všech stran, nemohlo být poskytnuto okamžitého ulehčení, jelikož díky odchodu téměř všeho obyvatelstva a pomocných sil ošetřovatelů se nedostávalo. Teprve po uplynutí několika dnů, kdy se dostavil do Hořiněvse pruský a rakouský oddíl a s nimi více lékařů, kdy byl dodán v hojnosti materiál léčebný a potřeby životní, kdy počalo se vraceti rozprchlé obyvatelstvo, dařilo se ubohým raněným lépe. Mnoho, přemnoho nešťastníků po krutých bolestech zemřelo, jejich těla pohřbena na zdejším hřbitově starém i novém, jako i ve společných šachtách za panským dvorem. (výpis z obecní kroniky)
K těmto účelům také sloužil kostel sv. Prokopa a sousední fara. Ve zdech kostela jsou zazděny dělostřelecké projektily.
Za hřbitovní zdí je společný hrob 30 rakouských a pruských vojínů.
Hroby 40 pluku zachovány nejsou.
Na hřbitově jsou hroby důstojníků 40 pěšího pluku a za zdí společného hrobu 4 pruští vojíni.
Vojenské pomníky
Číslo 4: Pískovcová pyramida na Rejdišti c.k 57 pěšího pluku. Ve společné hrobě odpočívá 15 důstojníků, 45 poddůstojníků a 397 mužů
Číslo 104: Pískovcoví hranol označující setníka Leopolda z Pinkasu od pěšího pluku 57. umístěn v poli směrem k Máslojedům.
Číslo 110: Malá pískovcová pyramida společného hrobu 4 vojínů za hřbitovem.
Číslo 111: Malá pískovcová pyramida společného hrobu 30 rakouských a pruských vojínů za hřbitovem.
Číslo 112: Pískovcový jehlan za dvorem označuje společný hrob 200 rakouských ruských a pruských vojáků.
Číslo 113: Železný kříž pruského gardisty Františka Schulze za dvorem u svodnice
Číslo 217. – Pískovcová pyramida c.k podplukovníka Forsthubera z Forstbergu (v zahradě Dvořákově)
Číslo 218: Pískovcová pyramida 12 padlým pěš.pl. 40 (v zahradě Dvořákově)
Číslo 237: Památník všem padlým (u pomníku č 104)
Číslo 266: Jehlan padlým c.k. 2.praporu myslivců (za dvorem u cesty k Máslojedům). Na hřbitově je několik pomníků příslušníků)
1877 – 1890
První poštovní úřad otevřen 1877 jejímž prvním poštmistrem byl Václav Pražák (č.p.17), který spravoval rodinnou poštu, týž rok přešel do státní správy. Poštovní úřad postupně přemísťován.
1882 zahájil provoz staniční úřad po dostavění nádražní budovy (první vlak projížděl Hořiněvsí dne 25.března 1882). Taktéž vzniká Řemeslnická jednota, jenž později mění název na ,,řemeslnicko – živnostenská jednota“
V roce 1883 vznikl za přispění obce a pojišťovací společnosti Dobrovolný sbor hasičský.
1890 - Slavnost odhalení Hankova pomníku se konala 24.srpna 1890 za účasti spolků, deputací a lidu z dalekého okolí. Předvečer slavnosti se za střelby z hmoždířů konal lampiónový průvod a po něm představení místní ochotnické jednoty.V den 24.srpna průvod za zvuků hudby na mši a po té odchod k pomníku, kde slavnostní řeč přečetl Doktor Moravec z Dvora Králové.
20. Století
1. Světová válka 1914 – 1918
26.7.1914 se občané dozvěděli, že bude 1.světová válka. V tentýž den byli vyvěšeny žluté plakáty vyzývající vojáky osmi armádních sborů k mobilizaci. Každým dnem lidé doufali v brzký konce války hlavně, když se objevily roku 1916 v novinách zprávy, že Rusové jsou v Karpatech. Leč po obsazení Srbska a Černé hory Rakouskem-Uherskem nastala doba nelehkého a těžkého vyčkávání. Dalším rokem odvedeni otec i synové (Brodinovi, Všetečkovi, Jakoubkovi, Daškovi). V obci chyběl dostatek obuvi též oděvů a také nevalné zásoby potravin zejména nouze o cukr, kávu, mléko, máslo i maso, dokonce byla špatná kvalita chleba, ovšem i piva bylo nedostatek. Co se týče denních potřeb, byla potíž sehnat dříví, uhlí a petrolejové svíčky. Nejvíce ovšem strádání na tabáku a tak z toho důvodu kuřáci kouřili sušené listy. Ve velkostatku se sázely luštěniny a občas se nechal porazit i dobytek, nejvíce hlavně ovce. Po celou dobu války byli přiděleny zdejšímu velkostatku váleční zajatci, někteří uprchli v r.1917. Ztrácela se důvěra k novinám, neboť mnohdy zaručené zprávy o válce byli pochybné. Přibývalo dezertérů, jenž putovali od Frantova na Hořiněves. Dvacet čtyři hodin v kuse přivážely lokomotivy zmrzačené italské a ruské vojíny. Hořiněves hostila rodiny židovských a haličských uprchlíků, kteří byli ubytováni v domech 48, 47, 45, 51, 76.
28.října 1918 kapitulace Rakouska-Uherska a vznik československé republiky.
Po dobytí Bělehradu rakouským vojskem vyvěsil řídící Wolf rakouský prapor na zdejší škole. Občan Souček za horlivost pana řídícího rozpáral černou sukni a zhotovil z ní smuteční prapor, který v noci upevnil na škole. Řídící podal trestní oznámení, ale nebylo nic vypátráno.
Vojáci z Hořiněvsi
Brodina František, Černý Jindřich, Dašek František, Dašek František ml., Felbr František, Homolka Bohumil, Hajný Josef, Hajný Václav, Hajný Václav ml., Holý Josef, Jakoubek Vladislav, Jakoubek Josef, Jakoubek Pavel, Jaroš František, Kubeš Emanuel, Kubeš František, Koníř Otakar, Koníř Jan, Kočí Josef, Kudr Václav, Kobos Karel, Kuchta Karel, Košťál Josef, Kracík Josef, Kracík František, Matuška Josef, Nosek Václav, Pavlík Václav, Prokeš Václav, Pospíšil František, Pražák Václav, Pražák Josef, Pražák Jiří, Rejfek Otokar, Rolín Josef, Studenecký Josef, Skalický Josef, Skořepa František, Skořepa Josef, Šmíd František, Šafka Václav, Šafka Rudolf, Šandera Jaroslav, Škarytka Josef, Škarytka Jaroslav, Šaroun Prokop, Šaroun Jan, Svatoň Čeněk, Tomeš František, Vyhledal František, Věchet František, Šedivý František, Vosáhlo František, Dušek Václav, Šaroun Josef, Volf František, Všetečka František, Všetečka Vojtěch, Všetečka Josef, Zilvar Josef
Jména padlých
Andrle Josef, Dědek Josef, Hojný Václav, Homolka Václav, Homolka František, Kvasnička František, Košťál Jan, Kubeš Emanuel, Kudrna Vojtěch, Macek Josef, Martinec Ota, Pospíšil František, Rolin Josef, Skalický Josef, Staněk Josef, Štefan František, Vyhledal František, Zilvar Jaroslav.
Dvacátá léta
1922 -řádila v lesích mnišková pohroma, zavalila celou republiku a tak například dříví z blízkých vřešťovských lesů bylo dopravováno ze zdejší stanice do Německa.
23.července se přihnala v odpoledních hodinách větrná bouře, smršť s bouřkou a lijavcem a krupobitím trvající hodinu a půl. Naše obec měla mezi okolními obcemi škody největší
(budovy, pole, sad, lesy), byla sražena vrchní část věže farního chrámu páně sv. Prokopa a hozena na střechu kostela a chrámový strop prorazila a pak spadla na východ starého hřbitova.
Vzniklo elektrárenské družstvo a začala elektrifikace obce.
1924 -dosavadní hřbitov nedostačoval a tak byl rozšířen. Zaveden telegrafní provoz a taktéž telefon.
Znovuzřízení a opravy věže kostelní a též hodin, které dostali nové číselníky.
1925 - objevil se v Hořiněvsi první radioaparát, ke konci roku 1932 v obvodu zdejší pošty bylo 46 posluchačů.
1926 - vybudováno koupaliště v místě kde kdysi býval rybník Špuk (původně Špork).
1929 - kruté mrazy (nejnižší teplota 10.2. -34oC) a sněhové závěje sahající do korun stromů na alejích zamezovali veškerou přespolní komunikaci a museli být raženy cesty. Hořiněves zbavena spojení vlakového a pošta též odříznuta od zásilek.
Třicátá léta
1931 - zřízena prodejna obuvi Baťa a Otakar Koníř otevřel pohřební ústav a František Věchet zřídil čalounictví.
Nově vybudovaná hasičská zbrojnice.
1932 - zrušeno hnutí fašistické, jež vzniklo 1924. Projevovalo se v obci tak i v kraji. Působili v něm především radikální a nespokojená mládež, leč k této ideologii autorativního řádu se stavěli též jedinci z řad rolnických.
Zřízena školní radou příjmací stanice – tímto opatření se škola zařadila mezi první, kteří pravidelně školský rozhlas poslouchají → první relace, projev prezidenta republiky
Sokol uvádí v život tělocvičnou činnost mužů, dorostu a hlavně žactva
Sbor Dobrovolných Hasičů slaví 50 let konání, u této příležitosti proveden průvod s hudbou na prostranství svatého Františka, předvedeno požární cvičení a slavnost ukončena zahradním koncertem v Hostinci Josefa Huška
1933 - obec se ujímá památných soch Václava Hanky, Svatého Františka a dala sochy na opravy sochaři. Na podzim do podstavce sochy sv.Františka vložen do lahve pamětní spis. V listopadu patnáctého roku trvání československé republiky (1933) ze sbírek občanů a nákladem obce tato socha sochařem Hykou z Hradce Králové znovuzřízena. Stavební náklad činil 1100 Kč. Při rozebrání sochy byla objevena láhev s pamětní listinou o přemístění (1851) sochy od zámku na místo dnešní a několik výtisků novin té doby té doby (Slovanské noviny, Věstník Jičínský a noviny Slovanské lípy). Všechny tyto památky uloženy v archivu ve škole.
Místní osvětová komise s místními spolky uspořádala oslavu patnáctého výročí státní samostatnosti v den 28.října veřejným projevem u Lípy svobody. Slavnost zahájena průvodem od školy, kde se vztyčila vlajka.
1934 - obecní zastupitelstvo rozhodlo o postavení pomníku padlým obětem z 1.světové války. Je ze žulového kamene. Byla uspořádaná sbírka mezi občany tak i spolky. Na pomníku dána bronzová deska se jmény padlých. Kolem památníku se zřídil parčík, který se oplotí a prostranství se upraví jako park. K výzvě červeného kříže a některých jedinců byl ustanoven pro Hořiněves a zdravotní obvod červený kříž. Další činnost byla Akce venkov na záchranu dětí Konaná republikánskou stranou po státu, vynesla v obci 540Kč až toho zakoupeny boty pro chudé děti
1935 - v den osmdesátých pátých narozenin Tomáše Garique Masaryka ho naše obec zvolila čestným občanem. Téhož roku odstupuje T.G.M z úřadu prezidentského a na jeho místo se dostal Dr. Eduard Beneš.
13.ledna puštěn v biografu zde první zvukový film Dobrý voják Švejk.
1937 - 14.září ve 3 hodiny 29 minut – zemřel Tomáš Garique Masaryk a v 8 hodin vyvěšeny byli černé prapory po celé republice, taktéž i u nás a Československá Zvonička oznamovala konec života T.G.M, v 9 hodin uctěna památka velkým zvonem kostelu svatého Prokopa.
Celá obec, která jmenovala presidenta osvoboditele, čestným občanem uctila jeho památku 18.září v sále Jana Paděry uspořádání smuteční schůzí zastupitelstva i u občanstva. Zastupitelstvo se rozhodlo, že uctí památku našeho čestného občana zakoupením všech jeho vydaných spisů a věnuje je knihovně. 21.září se o 10.hodině rozezněli všechny zvony v Hořiněvsi, aby vzdali čest T.G.Masarykovi. Po dobu pohřbu všechny obchody uzavřeny.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
Druhá světová válka
1938
Ve škole uspořádána výstava památek vystaveny vykopávky (mlaty, popelnice,
pamětihodnosti (paměti z války 1886, vysvědčení, prvotisky rukopisů, truhly, almary, kolovraty. Výstavu navštívilo 700 osob a čistý zisk činil 500 Kč.

 
Březnové připojení Rakouska k Německu, vyvolalo u nás nepokoje
21.května se vyskytli poplašné zprávy o mobilizaci, avšak se nekonala.
Nepokoje v pohraničí přiměli vlád, že 13.září bylo vyhlášeno stanné právo, postupně dostihlo naší obec (odevzdány zbraně a střeliva.) Na velkých městech i v Hradci Králové velké demonstrace pro hájení naší republiky – přeměnili se v národní manifest.
30.září 1938 – přistoupilo Československu na podmínku Německa, aby se zachránilo válce.

 
V páté etapě při obsazování německým vojskem, byl zabrán Dubenec, Libotov a Králové dvorské nádraží. Tím porušena cesta okresní dráhou a do okresního města zbyla pouze jediná cesta přes Lipnici, Doubravici, Vřešťov do Hořiněvsi.
Po okupaci Německýcm vojskem zaujaly československé vojenské jednotky nové pohraniční pásmo, vzdáleno 4km od demarkační čáry. Naše vojsko bylo v Račicích a Žiželevsi, kde konalo hlídkovou službu. Lysice a rozcestí k Jeřičkám, bylo obsazeno kulomety.

 
Obchody nakupovali sůl, zápalky, ocet, petroleje, svíčky, baterky, sody, které se později prodávali, omezeně k dostání byli plynové masky
Velké potíže se sklizní, jelikož jim byli odvedeni všechny koně, mimo velkostatku k vojenským útvarům

 
Objevila se slintavka a kulhavka – rolníci prováděli protiopatření, které to zamezili. Před mobilizací projížděli auta obcí s uprchlíky a nejnutnějšími potřebami.
Po mobilizaci si lidé navzájem pomáhali a přemýšlelo se o vybudování krytů – zhotoven pouze jeden a to K.Kuchtou
Byl pouštěn Vídeňský rozhlas – nevěřilo se mu pro lživé zprávy.
Provedeno podle okresního úřadu 25.září zatemnění, strážní službu konal po rychlé mobilizaci až do 26.9. Hasičský sbor, po té hlídky občanstva, vždy hlídka po čtyřech za noc. Hlídky se střídali podle pořadí domů.
28.října – 20.výročí československé republiky se prvně pracovalo a ve školách se učilo.

 
Vojsko
Stanné právo postupně postihlo další pohraniční okresy. Nařízeno i v naší obci, odevzdání zbraní a střeliva.
Dne 14.září 1938 povoláno časně z rána z naší obce 14.záložníků k vojenské službě.
Záložníci
Kracík Ladislav, četař
Šedivý František, desátník
Němeček Josef, svobodník
Homolka Miroslav, svobodník
Středa Jaroslav, voj. v.z.
Dašek František voj v.z.
Převrátil František voj v.z
Machek Josef svobodník
Brodina Václav voj v.z
Brodina Rudolf voj. v.z
Sejček Josef František voj.vz
Tomšů František voj.vz
Dvořák Jaroslav voj.vz
Jaroš František voj.vz
Široký František voj.vz
Šavka Ladislav voj. vz
- aktivní službu vojenskou konal – Hladík Josef, podporučík Skalický Josef, Široký Josef svobodník.

 
1939
15.března začalo obsazování Čech a Moravy Německem. V Praze se ustanovil národní výbor. Následný den vzniká Protektorát Čechy a Morava.
Mezi prvními nařízeními Protektorátu byla zavedená jízda doprava. Potíže byly obzvláště u kravských potahů. Brzdy byli předělávány na pravou stranu. Silnice opatřeny výstražnými značkami. Zpráva o okupovaném území byla vzata klidně a obci se přestali raději vést politické diskuze, které by zatěžovali ještě více soužití ve vsi. Uskutečněná sbírka Národní pomoc činila 1745 Korun.
Až do okupace byli ceny životních potřeb, mimo topiva beze změny. 15.března nákupní horečka zachvátila všechny majetnější lidi. V největším množství byli kupovány látka, bílé zboží a mýdlo. V některých dnech byly obchody vyprodány úplně. Stanovená cena hodnoty marky byla 10 K.

 
Další neradostnou událostí bylo, že 20.dubna byli prvně vyvěšeny říšské vlajky.
Na přelomu dubna a března projížděli skupiny říšské armády naší vesnicí za účelem prohlídky bojiště z roku 1866.
K nepřehlédnutí byla též velká nákladní auta, projíždějící nezvyklou rychlostí, častokrát upoutala pozornost.
Na počátku měsíce září nařízené zatemnění a provedena změna v označení úředních návštěvních tabulek a dány provizorní v řeči německo – české. Zahájeno bylo vydání lístků na mýdlo později i lístky na potraviny, nýbrž pouze výhradně brambory, drůbež a zvěřina prodány volně. Po vstupu Německa do války s Polskem byli vyprodány cukr, mouka, maso, petrolej. Po zrušení volného prodeje obuvi, látek a textilii v platnost zavedeny Oděvní lístky. Největší potíže s nákupem obuvi a mnohokrát byla fronta před baťovou prodejnou. Dvakrát dokonce byl zavolán strážník k udržování pořádku při prodeji.
Starost taktéž způsobilo obstarávání topiva. Uhlí a dřevo se prodávalo omezeně.

 
1940
Úředně povinně založena nová pamětní kniha (1940-1944). Původní kroniku, jenž měla být odeslána do archivu si Vojtěch Všetečka ponechal doma až do konce války. Místo ní však Všetečka odeslal do archivu svou soukromou kroniku

 
V průběhů válečných útrap a strastí dostala v březnu naše čistě česká obec Hořiněves, nové německé pojmenování. Dřívější německé Hořeňouwes na dosud neslyšné úřední Brenndorf. Po vítězství Němců nad Francií odstraněny v obci všechny připomínky na Československou republiku. Nařízením byli všechny živnosti označeny německy a sice tak, že pojmenování majitele podle národnosti, u nás česky, označení druhu živnosti německy a česky. I veškeré vývěsky museli být německy české. Pouze firma Barbory Nepilé zůstala česká.

 
13.února byl zatčen gestapem syn zdejšího holiče Jan Sedláček, jenž byl úředníkem v Opočně a v tutéž dobu také máslojedský rodák generál Volf Václav.
Jana Sedláčka uvěznili v Hradci Králové, kde byl známým gestapáckým způsobem vyšetřován.
Jan podporoval určitou částkou svoje rodiče a sestru, která právě studovala. Poté co rodičům došli peníze tak přátelé rodiny se složily na částku 900Korun a darovali je rodičům. Nakoupeny za ně léky, jenže během měsíce matka zemřela.
Mezi tím Sedláček převezen do tábora Rollenburgu na francousko-švícarských hranicích. Sedláček přes krutost tyranie gestapa neprozradil nic ze své národní činnosti.

 
Obec měla na starosti válečné hospodářství. Soupis za soupisem, dodávky brambor, obilí, sena, slámy a dobytka nebyli lehkým úkolem. Koncem roku zlikvidováno společenstvo různých živností a zbytek řemeslníků přidělen k odborným společenstvům

 
Rok 1940 počínal mrazivou zimou. 8.ledna bylo -27C. prudké tání zavinilo že 14.března vznikla voda v domě č.p. 72, 60, 61, 59, 38. Rybník Barbora byl plný a bylo nebezpečí, že se voda přelije přes hráz.

 
Vázané – usměrněné hospodářství a úředně stanovené ceny, přísná opatření a dohled hospodářské policie. Potravinové lístky sice drželi distribuci v chodu, ale staré zásoby s dobrým zbožím vyprodány. Zapojením celých Čech a Moravy 1.října do celního prostoru německé říše, se projevilo velkým vzestupem cen u všeho zboží mimo prášku do pečiva a kvasnic. Ke konci roku nebylo k dostání – čaj, perník, kakao, rum, čok, rýže, luštěniny Řemeslníci dostávali suroviny na příděl a vyráběli podle možností, nejraději cigarety. Dělnictvu byli upraveny platy, která neodpovídala k hlediskům cenám životních potřeb.
1941
Nový rok započal sněhovou bouří a následkem závějí přerušeny spoje do vsi. 6.ledna zapadány až po střechy byli domky na konci obce k Sendražicím. Prohazovalo se několik dnů a musela být nařízená pracovní povinnost mužů od 18-60 let. Dne 6.února proházené cesty a trať znovu zaváty sněhem a vlak zůstal trčet u Pazderny. Obavy, že na jaře budou povodně se staly bezdůvodné, spousty sněhu pozvolna roztály.

 
Živnostníkům a obchodníkům, přibyla povinnost vedení knih pro daňové účely. V pracovních dnech se chodilo hodně v dřevěných botách a záplatovaných šatech. Zásobování v rámci platných dávek, které během roku u dovozu masa, chleba a másla značné úbytky, probíhalo dle. ,,plánu“. Přísná nařízení a pokuty znemožnily ku konci roku, obstarávat potraviny mimo lístky, opatřovali se tedy na černo. Náruživí kuřáci, kterým nepostačovaly zásoby čtyřicetipěti cigaret týdne, kouřili různá koření a šířily kolem sebe nepříjemný pach.
U méně zámožných se objevily různé nemoci (velké boláky), které rozšířeny hlavně mezi dětmi.

 
Spolek pro udržování válečných památek v Hradci Králové, nechal opravit v katastru obce všechny vojenské pomníky.Pomník 12. rakouského pluku posunut z Dvořákovi (č.p.16) zahrady poblíž šachty, neb padlí vojáci jsou pochováni na poli u zahrady.
Koncem roku přikročeno k zavedení telefonu do obce Máslojed, Benátek, Vrchovnice, Želkovice, Žiželevse a Jeřiček.
V každé obci zřízena veřejná hovorna, jen Hořiněves hovornu nemá, mimo poštovní úřad.
Kampelička tohoto roku dovršila 40 let činnosti vydala vlastním nákladem ročenku, v které již byl článek o Hořiněvsi podávající stručnou historii obce. Zároveň je největší v okrese.

 
Zamezena během roku žebrota, našim příslušníkům Horákovi živící se hrou na harmoniku a Felbrová, která chodila s gramofonem odebrána koncese, nebyla jim však poskytnuta žádná možnost k živobytí a tak oba byli odkázáni na almužnu obce, která činila měsíčně 20 Kč.

 
1942
Došla zpráva, že byl uskutečněn 27.května atentát na Reinharda Haydricha a týž den vyhlášen nad protektorátem Civilní výjimečný stav – následovalo opatření o povinném hlášení osob s výzvou, že ten kdo nebude policejně hlášen, nebo bude-li u někoho nalezena zbraň, bude zastřelen i s celou rodinou.
Po týdnu rozhlas ohlásil smrt Hendricha a během těchto dnů došla hrozná zpráva o vyhlazení Lidic a Ležáků.
3.července hrdinové českoslovenští parašutisté vypátráni v pravoslavném kostele, kde se odmítli vzdát a tak se zastřelili, téhož dne skončilo stanné právo

 
1.června v obci konali prohlídku osob po domech Němečtí vojáci.

 
Knihovna musela vyřadit nejcennější takzvané ,,závadné“ knihy, velmi snížila knižní stav
byla zřízena tajná dětská knihovna, jenž měla význam pro naše školáky

 
Značné sněhové závěje v únoru způsobili neprůchodnost cesty k Sendražicím, která byla sjízdná až 14.března.
Zásobování v dobrém stavu, na podzim byli dávky masa a chleba zvýšeny. V hospodářství se musela povinně pěstovat řepka, len a jako meziplodina do řepy a čakánky mák.

 
Papáček František
20.října náhle po operaci zemřel Papáček, řídící učitel, náměstek starosty.
1943
Přísné zatemnění bylo často kontrolováno četnictvem a bylo mnoho postižených, kteří platili pokuty. I živnostníci měli časté návštěvy kontrolních orgánů a platili také zásobovací přestupky. Pro útěk z práce ze Říše byl Oldřich Čermák poslán do kárného tábora v Hradišti. Totéž Václav Sobotka byl pro nenastoupení práce třikrát v kárném táboře.

 
Utvořením kuratoria mládeže, rozpuštěna mládež N.S. Mladší 18-ti let přičleněni ke kuratoriu, starší se jako Mladí členové N.S.
Kuratorium mládeže převzalo do správy majetek Sokola.

 
Zřízeno stálé zvukové kino pro úzký film, první představení bylo 29.října a předveden úzký film Jan Cimbura.

 
1944
Obchody ku konci roku zely prázdnotou a regály byli naplněny prázdnými krabicemi. Bylo jen přidělené zboží.

 

 

 
1945
23.1. byli u nás slyšet silné výbuchy z Vratislavi a blížící se vítěznou Rudou armádou prozrazovala auta uprchlíků, projíždějících 30.ledna naší obcí. Byli to nejdříve, pyšné německé autobusy, které pod označením Š.K, odváželi německou mládež a ženy. Sněžilo a cesty zapadali sněhem tak na rozkaz úřadů musili v noci 31.ledna všichni muži uvolňovat cesty, aby mohli němc
copyright © Obec Hořiněves 2019