Historické památky v obci

Památník, rodný dům Václava Hanky - více info. viz muzeum

Kostel sv. Prokopa v Hořiněvsi 

Počátky se datují od roku 1384, původně gotický kostel, 1425 vypálen a zničen Husity. Nynější barokní kostel byl vystaven na původním místě hrabětem Ferdinandem Leopoldem Šporkem roku 1707. Okolo kostela byl původně hřbitov používaný až do roku 1836, kdy byl založen nový. Ve zdech kostela jsou zazděny dělové koule.  V okolí kostela, v obci, se se nacházejí hroby a pomníky, které připomínají tragické boje Prusko - Rakouské války z roku 1866. V roce 1922 byla při bouři sražena vrchní část věže farního chrámu, hozena na střechu, kde prorazila strop a poté spadla na východ starého hřbitova. O dva roky později byl kostel opraven včetně kostelní věže a hodin, které dostaly nové číselníky.

Pro vyřizování farních záležitostí se můžete obrátit na pana správce osobně na faře v Holohlavech, nebo na tel. 491 812 083.

Zámek v Hořiněvsi

V roce 1661 připadlo panství  Františeku Ferdinandu Gallasovi. Zřejmě již v tomto roce započala přestavba sídla na barokní zámek, která souvisí s vytvořením nového panství hořiněveského ze statků, Františkem Ferdinandem zděděných. Nově vzniklý zámek se stal centrem velkého feudálního celku čítajícího 21 a později až 26 vesnic. Na zámku se 23.března 1669 narodil budoucí neapolký místokrál Jan Václav Gallas. Roku 1674 od Františka Ferdinanda koupil celé panství i s Hořiněvsí za 206 tisíc rýnských zlatých hrabě Jan Špork, který v letech 1674 až 1676 provedl novou přestavbu zámku, během níž tento získal již plně barokní podobu. Od této přestavby tvořil sídlo dvoupatrový palác se třemi třípatrovými věžemi – dvěma na jižní a jednou na severní straně, byl také zbudován pivovar. Jan Špork zemřel v roce 1679. Panství později patřilo synu Jana Šporka Ferdinandu Leopoldu Šporkovi, který se jej ujal v roce 1684 a zemřel roku 1711. Panství zdědil nejstarší syn Ferdinanda Leopolda Jan František Antonín Špork. Posledním Šporkem na Hořiněvsi byl od r.1738 do roku 1790 jeho syn Jan Karel. Podle některých tvrzení došlo v první polovině 18.století ještě k další stavební úpravě, která snad pocházela z okruhu Santiniho. Jan Karel proslul jako velký utiskovatel poddaných. Selské povstání proběhlo proto v roce 1775 velmi razantně. Povstalci zámek těžce poškodili. Následkem škod muselo být sneseno ještě v roce 1775 celé druhé patro a jižní věže postihlo rovněž podobné snížení o patro. Severní věž byla zcela zbourána. Na severní straně vznikl nový štít zakončující obytnou budovu. Těmito nucenými úpravami získal zámek nynější vzhled. Roku 1790 prodal Jan Karel krátce před svou smrtí panství se sídlem císaři Josefu II., který potřeboval scelit pozemky mezi novými pevnostmi Hradec Králové a Josefov. V souvislosti se stavbou hradecké pevnosti (Bastionova pevnost) zde v letech 1778 až 1792 sídlil krajský úřad. 1834-1900 byla část zámku propůjčena ke školním účelům. Jako majetek panský zůstala Hořiněves do roku 1863, kdy ji získal známý velkoprůmyslník baron Johan Liebig z Liberce. Ten poskytl za války roku 1866 zámek pro lazaret se 40 muži rakouské armády. Roku 1881 přechází Hořiněves do Císařského rodinného fondu habsburského a zůstala v něm do roku 1918, kdy byl zámek zestátněn. Při tehdejších úpravách (1932) byl nalezen ve věži spis z roku 1776 v němž jsou napsána jména tehdejších zastupitelů, v roce 1924 byl uložen zpět do věže. Podle tehdejších pamětníků (z.r. 1932) se v zámeckých sklepích nacházely pozůstatky mučidel z doby roboty. V dobách totalitního režimu sloužil zámek ke své újmě Státnímu statku Smiřice. V této době památka chátrala a docházelo k její devastaci. Využívala se jako ubytovna, kanceláře, sklady atd. Po revoluci v r.1989 byl zámek určen k náhradní restituci, restituentem byl prodán manželům Šoulovým. Zámek částečně zrekonstruovali. Nyní zámek náleží manželům Slaninovým.

Zámek tvoří jednak jednopatrová obdélná sídelní část s členitou fasádou, dvěma nárožními dvoupatrovými věžemi na jihu a rizalitem umístěným na západní straně a jednak rozsáhlá přiléhající hospodářská část, která s obytným palácem vytváří rozsáhlý dvůr. Na vrcholku věží jsou umístěny ukazatelé vanoucího větru v podobě figur ze znaku Šporků - český lev s korouhví a říšský korunovaný orel. 

Pozvánka na výstavu: zde

Recenze významné výstavy Santini a svět jeho architektury (1723 - 2023)recenze zde, v jejíž expozici je mj. pojednáno o santiniovských reáliích světa umění, tematicky souvisejících i s obcí Hořiněves - Santini je autorem projektu přestavby zámku, provedené za Jana Michala, hraběte Šporka, během 20. let 18. století. V bohaté textové dokumentaci výstavní expozice je Hořiněves nepřímo zmíněna a co se týká Santiniho staveb z okolí je velký prostor věnován Santiniho zámku v Lázních Bělohrad.

Výstava probíhá ve dnech: 7. 12. 2023 - 5. 1. 2025 v Národním technickém muzeu v Praze, adresa: Kostelní 42, Praha 7.

Autor textu: Stanislav Vaněk

 

Kostel sv. Mikuláše v Žíželevsi

pozdně barokní stavba z r. 1769-1776. Kostel byl postaven pod patronací Karla Šporka stavitelem Františkem Kermerem. Kostel je zařazen do seznamu ústředních kulturních památek. Kostel je charakterický příklad pozdně barokní novostavby ve venkovském prostředí. Běžnou soudobou produkci převyšuje kvalitním a jistým architektonickým členěním, zejména monumentálním západním průčelí. V interiéru velmi kvalitní tektonické členění podpůrného systému klenby baldachýnového typu a kvalitní iluzivní malba hlavního oltáře. Nejvýznamnější historická a kulturní památka obce, urbanistická a krajinná dominanta.

 

 

Socha sv. Jana Nepomuckého v Hořiněvsi

pochází z roku 1726

 

Socha sv. Františka z Pauly v Hořiněvsi

pochází z roku 1738, socha je vzácným dílem uměleckým německé barokní doby, ze školy Matyáše Braunna. V polovině 19.století byla socha z původního místa před zámkem přestěhována na prostranství v dolní části obce. Socha je chráněna památkovým úřadem.