Z kronik obce Hořiněves

Zde roku 1238 se poprvé dozvídáme o původu Hořiněvse, majetek měl Zbraslav, číšník krále Václava I., který ho odkázal své manželce Domoslavě.

V roce 1279 porazil v jeho okolí Mutina Vřešťovský oddíly Braniborů, které zde loupily. Kronikář Dalimil se zmínil o Hořiněvsi ve své rýmované kronice, kdy popisuje jednu bitvu proti Němcům a uvádí hrdinného bojovníka pana Mutinu z Hořiněvsi. V té době byl v Hořiněvs

i jen dvůr.

V roce 1312 se zde narodil kronikář Karla IV. Neplach, opat opatovického kláštera.

1366 - 1386 je zmínka o bratřích Hroch a Pešík z Hořiněvsi, snad příbuzní Neplachovi.

1397 - z dalších majitelů je doložen Martin z Hořiněvsi.

Tvrz tu zde stála do poslední třetiny 15.století, patřila pánům Hořeňoveským z Hořeňovsi.

Pozdějšími majiteli byli (r.1413) bratři Pavlík a Prokop, kteří drželi Hořiněves. V roce 1415 pečetili stížený list do Kostnice. Pavlík se v r. 1421 zúčastnil čáslavského sněmu.

1425 - dobyli hořiněveskou tvrz vůdci husitského vojska Jan Bzinka a Prokop Holý. Příčina této vojenské akce není známa, neboť její majitel Prokop z Hořiněvsi byl stoupencem husitství.

16.stoletíByla původní nevelká tvrz pravděpodobně rozšířena a přestavěna.

V písemných pramenech se uvádí někdy i zámek. Z této doby pocházejí sklepy pod dnešním zámkem a některé jeho obvodové zdi.

V roce 1612 získal zadluženou Hořiněves Jan Purkart Kordule ze Sloupna. V roce 1623 byla pro účast na protihabsburském odboji v l. 1618-1620 zkonfiskována.

Dále získala statek v r. 1625 Marie Magdalena Trčková, která Hořiněves spojila s panstvím Smiřice.

V roce 1634, po zavraždění Adama Trčky z Lípy byla všechna Trčkova panství zkonfiskována.

V roce 1636 získal zámek Jan Matyáš Gallas z Gallasu, jenž je dostal za zásluhy od Ferdinanda II. Za jeho držby 1645 hořiněveskou tvrz vypálili a vydrancovali Švédové.

V letech 1661 bylo vytvořeno nové rozsáhlé panství, k němuž kromě tvrze, dvora a vsi Hořiněves náleželo ještě 21 později až 26 vsí. Toto panství připadlo Františku Ferdinandu Gallasovi.

V letech 1674 – 1738 panství vlastní rod Šporků.

Kolem roku 1700 měla Hořiněves 57 čísel.

Škola (privátní) stávala od 17.září 1717 – 1727 v soukromí domě č.14, který tohoto roku Šporkem upravena pro účely školní.

1775 - se z Hořiněvse podáná zpráva selském povstání. 19.března se 2000 vzbouřenců u Smiřic, kde hledali direktora, který však odjel do Hradce Králové. Špork chtěl povstání na svých vesnicích zabránit, obeslal rychtáře, leč oni mu odpověděli, že přijdou všichni sedláci. 23.března přepadli vzbouřenci zámek a vydrancovali hon a vypálili a vyrabovali pivovar – hrabě prchal na koni do Hradce Králové.

Při selských bouří zámek spojeni podzemní chodbou do pivovaru a z něho do zámečku. Ze zámečku vedla chodba přes bečvárnu k Bažantnici. Při opravách zámku 1925 byli podzemní chodby zazděny.

Když se v roce 1778 stavěla Hradecká pevnost (Bastionovou pevnost) sídlil zde v letech 1778 až 1792 sídlil krajský úřad.

4.září 1862 se v Hořiněvsi sešlo celé vlastenecké okolí, aby mohlo oslavit památné odhalení pamětní desky Václava Hanky zasazené v průčelí domu číslo 10, tedy jeho rodiště.

Slavnost byla první národní slavností v Čechách, kdy byli projeveny vlastenecké a politické tužby národa českého

Kdo tu byl – František Palacký, Ladislav Pieger, Karel Sladkovský

V té době se vzhlíželo k obci jako k vynikajícímu vlasteneckému nadšení .

První náznaky o budoucím boji mezi Pruskem a Rakouskem byly již 13.června, kdy dorazila do Hořiněvse část rakouského vojska, ale hned druhý den odešla, po té ale 24.června zde sídlilo dva a půl tisíce vojáků, kteří se hned příští den ráno okolo páté hodině dali na pochod k Miletínu a Bělohradu. Sotva toto vojsko odešlo byla silnice zaplněna na šest hodin táhnoucím vojenským sborem. Po pěti dnech přicházeli lidé ze všech stran od severu a prchali před Pruskem na Jih. Občané vesnice raději počali ukrývat zásoby do sklepení pod farou. Pozdější den prchají ze zámku úředníci a od severu ustupoval rakouský pluk, jenž odtáhl k jihu, rovněž za ním přišel druhý taktéž třetí, takto se tento stav opakoval čtyřicetkrát dopoledne. Následně valná část zbývajících lidí byla rakouským vojskem přiměna opustit ves, Hořiněves tímto byla obsazena.

Nejkrutější boje nastaly 3.července, potom co se objevila pruská armáda poblíž západní části obce. O půl sedmé ráno se začalo střílet z děl i z pušek. Pruská armáda se sem dostala z Cerekvic a blížila se k lesu Svíbu, kde se rozpoutal zuřivý boj. Střetnutí obou pěchot o Svíb trval do druhé hodiny odpolední. Rakouské dělostřelectvo zatím zaujalo bojovou pozici špryňarovým statkem v Máslojedech, později se stáhlo na rejdiště (dnes tumplace). Poslední nastupoval rakouský prapor, který po porážce ustoupil ke kukleníkům. Druhá část pruského vojska se stahovala na části Žíželeves – nynější Frantov – Lužany směrem k Račicům a Hořiněvsi. Styčným bodem obou částí Prušáků byli památné lípy na Rejdišti. Po porážce Rakušáků ve Svibu obsadilo pruské vojsko Máslojedy a Hořiněves. Když myslivci c.k. 2 praporčího rozkazu se stáhly k hořiněvskému lesu Bažantnici, Prusové se blížili od hřbitova k Hořiněvsi, kde se srazili s hlídkou čtyřicátého praporního pluku, kde několik jich padlo, zbytek se bránilo ve statku Pražáka (č.p.16), vzdát se nechtěli a tak všech dvanáct vojínu bylo postříleno. V týž den druhá část pruské armády korunního prince Bedřicha Viléma (později císař Bedřich III), se brzy po poledni, blížila se směrem k hořiněvským lípám, které se staly styčným bodem obou pruských armád. Rakousko-uhersko bylo tedy poraženo. A prušáci se tu zdrželi až do sjednaného míru.

V zámku a kostele byli umisťováni ranění, z nichž velmi mnoho zemřelo. Zemřelí pochováni v hromadných hrobech za hřbitovní zdí starého hřbitova a na novém hřbitově a i ve společných šachtách panským dvorem. Z naší obce se zúčastnil Josef Wolf, později obecní strážník.

Pátého července se vracejí někteří občané do vsi, mez nimi farář Kozák, jenž cituje ,,Když jsem přicházel k farské zahradě, vraceje se ze Smiřic, právě Prusové, pod zahradou na poli Josefa Pražáka (č.p. 16) kopali jámu pro dvanáct našich vojínů, kteří na tom statku byli zastřeleni“. V kostele stopadesát raněných a fara naprosto plná nemocných, taktéž u Pražáků (č.p. 16) a Rezků (č.p. 2)

Následky po skončené válce přinesli hlavně velké ztráty na životech v naší obci, byla rozšířena cholera též tyfus. Zničena byla polní úroda včetně lesů i luk.

Zámek – lazaretV rozsáhlých místnostech zámeckých, hospodářských budovách panského dvoru a středního prostranství, byl zřízen lazaret a stanová nemocnice na dvoře zámku. Sténání, nářek ozýval se ze všech stran, nemohlo být poskytnuto okamžitého ulehčení, jelikož díky odchodu téměř všeho obyvatelstva a pomocných sil ošetřovatelů se nedostávalo. Teprve po uplynutí několika dnů, kdy se dostavil do Hořiněvse pruský a rakouský oddíl a s nimi více lékařů, kdy byl dodán v hojnosti materiál léčebný a potřeby životní, kdy počalo se vraceti rozprchlé obyvatelstvo, dařilo se ubohým raněným lépe. Mnoho, přemnoho nešťastníků po krutých bolestech zemřelo, jejich těla pohřbena na zdejším hřbitově starém i novém, jako i ve společných šachtách za panským dvorem. (výpis z obecní kroniky)

K těmto účelům také sloužil kostel sv. Prokopa a sousední fara. Ve zdech kostela jsou zazděny dělostřelecké projektily.

Za hřbitovní zdí je společný hrob 30 rakouských a pruských vojínů.

Hroby 40 pluku zachovány nejsou.

Na hřbitově jsou hroby důstojníků 40 pěšího pluku a za zdí společného hrobu 4 pruští vojíni.

Číslo 4: Pískovcová pyramida na Rejdišti c.k 57 pěšího pluku. Ve společné hrobě odpočívá 15 důstojníků, 45 poddůstojníků a 397 mužů

Číslo 104: Pískovcoví hranol označující setníka Leopolda z Pinkasu od pěšího pluku 57. umístěn v poli směrem k Máslojedům.

Číslo 110: Malá pískovcová pyramida společného hrobu 4 vojínů za hřbitovem.

Číslo 111: Malá pískovcová pyramida společného hrobu 30 rakouských a pruských vojínů za hřbitovem.

Číslo 112: Pískovcový jehlan za dvorem označuje společný hrob 200 rakouských ruských a pruských vojáků.

Číslo 113: Železný kříž pruského gardisty Františka Schulze za dvorem u svodnice

Číslo 217. – Pískovcová pyramida c.k podplukovníka Forsthubera z Forstbergu (v zahradě Dvořákově)

Číslo 218: Pískovcová pyramida 12 padlým pěš.pl. 40 (v zahradě Dvořákově)

Číslo 237: Památník všem padlým (u pomníku č 104)

Číslo 266: Jehlan padlým c.k. 2.praporu myslivců (za dvorem u cesty k Máslojedům). Na hřbitově je několik pomníků příslušníků)

První poštovní úřad otevřen 1877 jejímž prvním poštmistrem byl Václav Pražák (č.p.17), který spravoval rodinnou poštu, týž rok přešel do státní správy. Poštovní úřad postupně přemísťován.

1882 zahájil provoz staniční úřad po dostavění nádražní budovy (první vlak projížděl Hořiněvsí dne 25.března 1882). Taktéž vzniká Řemeslnická jednota, jenž později mění název na ,,řemeslnicko – živnostenská jednota“

V roce 1883 vznikl za přispění obce a pojišťovací společnosti Dobrovolný sbor hasičský.

1890 - Slavnost odhalení Hankova pomníku se konala 24.srpna 1890 za účasti spolků, deputací a lidu z dalekého okolí. Předvečer slavnosti se za střelby z hmoždířů konal lampiónový průvod a po něm představení místní ochotnické jednoty.V den 24.srpna průvod za zvuků hudby na mši a po té odchod k pomníku, kde slavnostní řeč přečetl Doktor Moravec z Dvora Králové.